O knize: 1999 / Ve své další knize notorický překladatel mistrovských děl klasické poezie do kriminálního žargonu čtenářům vypráví vtipné i nepříliš vtipné historky z život vězeňského lidu, z něhož se většina skutečně stala a je jen do jisté míry podbarvena živými detaily a živým, šťavnatým kriminálním žargonem. Autor strávil téměř 20 let ve vězení a zná život a zvyky země Zekland z první ruky. Druhá část knihy je fascinujícím příběhem o původu mnoha slov a výrazů tzv. „zlodějské hudby“ – zločinného ruského slangu. Autor nepovažuje kriminální žargon za „tajný“ jazyk, ale za formu existence živého velkoruského jazyka. Čtenář se dozví mnoho nečekaných skutečností a přesvědčí se, že argot zlodějů je úzce spjat se slovanskou mytologií, historií naší země, životem řemeslníků, rolníků a duchovenstva; Pro mnohé bude objevem, že „zlodějka Fenya“ nebyla cizí Petrovi I. a Alexandru Puškinovi...